Převzato z webu https://www.fma.cz/zneuzivani/
Posláním Dcer Panny Marie Pomocnice (Salesiánek Dona Boska) je vychovávat děti a mladé podle preventivního systému sv. Jana Boska a sv. Marie Dominiky Mazzarellové a poskytovat integrální výchovu v prostředí, v němž se odráží rodinný duch. Toto prostředí se vyznačuje respektováním důstojnosti a tělesné, duševní a duchovní pohody mladých lidí, prosazováním zdravé výchovy, v níž se podporují pozitivní a transparentní procesy směřující k integrálnímu růstu.
Dbáme na to, aby naše prostředí byla bezpečná a nedocházelo v nich nejen k sexuálnímu zneužívání, ale ani k žádnému jinému nežádoucímu chování. I přes všechnu snahu však nemůžeme riziko zneužívání zcela vyloučit.
Na této stránce najdete informace o opatřeních, kterými se snažíme zneužívání předcházet, ale také rady, jak postupovat v případě, že jste se u Dcer Panny Marie Pomocnice setkali s nevhodným chováním nebo sexuálním zneužíváním.
Jak předcházíme sexuálnímu (i jinému) zneužívání?
Ve své činnosti se řídíme Směrnicemi Institutu Dcer Panny Marie Pomocnice pro ochranu nezletilých a zranitelných dospělých, které jsou rozvedené v Metodice ochrany nezletilých v zařízeních inspektorie CEL a v etických kodexech jednotlivých děl.
Zaměřujeme se především na výběr a formaci pracovníků a vytváření bezpečného prostředí, za které jsou odpovědni všichni, kteří pracují v konkrétním díle.
Co dělat, pokud jste se u Dcer Panny Marie Pomocnice (FMA) setkali se sexuálním zneužíváním?
V díle zřizovaném nebo zřízeném FMA
Pokud máte podezření nebo se dozvíte, že k nevhodnému chování nebo zneužívání dochází v některém díle zřizovaném Provincií kongregace Dcer Panny Marie Pomocnice (FMA), nebo díle, které sestry řídí, ze strany jejích zaměstnanců či dobrovolníků, informujte o tom statutárního zástupce této organizace – ředitelku díla. Pro SDM je to Jana Svobodová, jana.svobodova@fma.cz, 731 625 918. Ta by měla vaši informaci zaznamenat a říct vám, jaký bude další postup.
Můžete se také obrátit přímo na vedení Provincie kongregace Dcer Panny Marie Pomocnice, nejlépe na Ludmilu Rybeckou, která je jednou ze statutárních zástupkyní provincie, se kterou můžete probrat další postup (viz kontakt níže). Stále však na vás zůstává případná povinnost překazit trestný čin nebo ho oznámit podle § 367, resp. § 368 zákona č. 40/2009 Sb. (trestního zákoníku). Podrobnější informace o této povinnosti můžete nalézt např. zde. Pokud nevíte, jak to přesně udělat, můžete se poradit se zástupcem díla, nebo provincie nebo se obrátit na organizaci, která se zabývá problematikou zneužívání (k tomu můžete využít i níže uvedených kontaktů, například linky důvěry).
Ze strany sestry salesiánky
Pokud máte informace nebo podezření o nevhodném chování či sexuálním zneužívání ze strany některé sestry, informujte o tom vedení provincie, nejlépe na níže uvedené kontakty.
Osobou, která pak řeší oznámení o sexuálním zneužívání, je vikářka provincie. Ta je povinna prošetřit všechny zprávy o možných deliktech, ať jsou jí oznámeny obětí, třetí osobou, anonymním oznámením nebo se o nich dozví z veřejných zdrojů (například z médií).
Sdělení můžete podat osobně nebo písemně. Záznam o tomto sdělení může být z důvodu ochrany oběti a oznamovatele vyhotoven i bez uvedení skutečných jmen. Oznámení můžete podat i pomocí prostředníka, který komunikaci zpočátku zprostředkuje.
I zde zůstává případná povinnost překazit trestný čin nebo ho oznámit podle § 367, resp. § 368 zákona č. 40/2009 Sb. (trestního zákoníku).
Často kladené otázky
Jak mám postupovat, co se bude dít?
Pokud chcete oznámit informaci o zneužití, první kontakt může být po telefonu nebo prostřednictvím e-mailu. V tomto prvním kontaktu můžete oznámit jen velmi obecně, že máte zprávu o takovém jednání, a pak se můžete zeptat, co dělat dál, jaký k tomu má postoj vedení provincie a dohodnout se případně na dalším postupu. U setkání mohou být přítomni i další lidé, když si to oznamovatel přeje (například některý blízký člověk či terapeut). V záznamu nemusejí být uvedena jména. K takovému osobnímu setkání dochází až poté, co jsou domluveny takové podmínky, které jsou přijatelné pro oznamovatele. Časový postup záleží vždy na tom, kdo informace oznamuje.
Co když mám obavu mluvit přímo se sestrami?
Pokud máte špatnou zkušenost s některou sestrou, je pochopitelné, že můžete mít obavu obrátit se na další sestru salesiánku. Proto můžete využít prostředníka, který za vás setkání domluví a dohodne bezpečné prostředí, aby to pro vás bylo přijatelné.
Jako tito prostředníci mohou posloužit Martina Vintrová a Jiří Kylar (viz kontakty), kteří mají s touto problematikou bohaté zkušenosti a mají porozumění pro obavy i otázky toho, kdo se k tomuto kroku odhodlává. Případně si můžete vybrat i někoho jiného, kdo se role prostředníka ujme.
Co přesně znamená pojem sexuální zneužívání?
Pokud dítě nebo mladý člověk je někým nucen nebo vybízen účastnit se sexuálních aktivit, říká se tomu sexuální zneužívání. Může jít o líbání, dotýkání na intimních místech, pohlavní styk. O pohlavní zneužití se jedná i v případě, kdy je dítě nuceno sledovat sexuální aktivitu druhých lidí, nebo si prohlížet pornografická videa a fotografie. Patří k tomu i situace, kdy někdo dítě nutí k tomu, aby se před ním samo sebe dotýkalo na intimních místech. Dále sem patří rozhovory, chaty či videochaty se sexuální tematikou, které slouží k uspokojení dospělého, získávání nahých fotek od dítěte nebo přímo jejich fotografování nebo natáčení na video.
Podrobnější informace můžete najít v brožuře Dětského krizového centra Sexuální násilí na dětech (str. 16-20), která je volně k dispozici zde v PDF.
Co když si nejsem jistá/jistý, jestli se vlastně něco stalo nebo se něco špatného děje a nechci dělat planý poplach?
I když se vám jen něco nezdá, můžete svoje pochybnosti anonymně probrat s nějakým odborníkem v této problematice (viz kontakty). Nemusíte uvádět ani své jméno, neuvádějte jméno dotyčné osoby a spolu s odborníkem si situaci objasněte. Můžete zabránit zbytečným škodám v životech dětí. Někdy můžete zachytit počínající fázi manipulace nebo navazování patologického vztahu dospělého s dítětem. Tak je možné včas zabránit tomu, aby ke zneužití došlo.
Má cenu něco oznamovat, když už uplynulo mnoho let od doby, kdy se to stalo?
Určitě to cenu má. I když neovlivníme promlčecí lhůty a některé možnosti se zdají být pasé, je možné spolu mluvit a hledat cesty k poctivému pojmenování toho, co se stalo, a nacházet způsoby, jak se s tím co nejlépe vyrovnat.
Kontakty, na které se můžete obrátit
Pokud si chcete promluvit s lidmi, kteří se budou vaší informací zabývat v rámci Provincie kongregace Dcer Panny Marie Pomocnice nebo vám pomůžou jako prostředníci kontaktu s provincií

Ludmila Rybecká
pověřená sestra za provincii
ludmila.rybecka@fma.cz
tel. 732 661 889
Martina Vintrová
církevní právnička
Má zkušenosti z práce s obětmi sexuálního zneužívání.
martina.vintrova@gmail.com
tel. 776 655 315


Jiří Kylar
otec tří dětí
Angažuje se v pomoci obětem sexuálního zneužívání, sám s ním má ve svém životě osobní zkušenost.
jiri.kylar@nekdotiuveri.cz
tel. 604 849 770

Jana Svobodová
ředitelka SDM, sestra salesiánka
jana.svobodova@fma.cz
tel. 731 625 918
Pokud chcete o situaci hovořit s odborníky, potřebujete si vše ujasnit a v situaci se zorientovat ještě dříve, než ji oznámíte Provincii kongregace Dcer Panny Marie Pomocnice, můžete využít např. tyto organizace:
Linka důvěry Dětského krizového centra
linka důvěry je určena pro děti i dospělé osoby
telefon: 241 484 149 (nonstop)
777 715 215
e-mail: problem@ditekrize.cz
chat Linka důvěry: on-line chat
webové stránky
Bílý kruh bezpečí
poskytuje přímou pomoc obětem a svědkům trestných činů
telefon: 257 317 110 (nonstop)
webové stránky
Užitečný článek z webu https://www.kcmt.cz/nedelni-ohlasky/bolest-ve-lhotecke-farnosti-v-diecezi/:
Nabízíme pár důležitých obecných poznámek, o kterých se domníváme, že vlastně platí asi o všech druzích útlaku, ublížení, zneužití a podobně.
1) Když se něco stane, je třeba skutečnost nazvat. Přiznat si, že se něco stalo a nazvat, co se stalo nám samotným nebo druhým, protože bez pojmenování není řešení a zůstávají často jen bolest, trauma a neuchopitelné emoce. Cíl nazvání není vyvolání strachu, pocitu ohrožení, ani hon na čarodějnice, ale definovat, co řešíme.
2) Každá oběť jakéhokoli zla potřebuje najít někoho, komu to může s důvěrou sdělit při zachování diskrétnosti. Pomoc má nabídnout prostředky, které podporují návrat ke zdravému životu ve svobodě. Finální cíl pomoci pro oběť je tedy uzdravení a je-li možno, pak upřímná omluva od pachatele a změna pachatele, aby ubližování vůči nikomu nepokračovalo a ani se zlehčilo to, co se stalo. (Upřímná omluva není možná bez nasledujícího bodu 3.). Je důležité pomoci oběti, vynořit se z omezující a zotročující mentality zraněním vytvořené.
3) V rámci každého řešení je zároveň, je-li to možné, konat ke změně smýšlení a faktické nápravě pachatele. To znamená, že pachatel nahlédne, co způsobil a co není možné vzít zpět. Znamená to i nesení odpovědnosti a důsledků za své jednání. Cíl je změna! Trest má svou smysluplnou roli jako podpora změny a nebo ochrany ostatních, aby se to neopakovalo. Pokud neumíme pomoci pachateli ke změně, zpravidla ani nedokážeme zdravě a celostně pečovat o „oběť“, protože nemůže dojít k upřímné omluvě posazené na reálné změně postoje i jednání.
4) Prevence! Nikoli úzkostná a emoční, ale rozumná, odborná, jdoucí ke kořeni, abychom se jako společnost: rodina, farnost, město, stát, národ, církev, lidstvo, naučili žít tak, že budeme vytvářet bezpečné prostředí pro všechny.
5) Obecně je velmi důležité pomoci všem, kteří byli něčím těžkým zasaženi, ať už primárně, nebo sekundárně atd., pomoci opustit mentalitu oběti. Nikoli potlačit to, že se to stalo, ale nenechat se tím připravit o život. Mentalita oběti – (victim mentality) znamená psychologický stav nebo vzorec chování, kdy si člověk neustále připisuje roli oběti okolností, ostatních lidí nebo osudu.
Závislost na vnějších příčinách: Vědomí, že „všechno je to vina druhých“ nebo „špatná náhoda“, a nebere se odpovědnost za vlastní následný život.
Pasivita: Pochybnost o tom, že by člověk mohl něco změnit, což vede k nečinnosti.
Opakované selhání: Tendence vnímat každou nepříjemnost jako osobní útok nebo potvrzení toho, že svět je proti člověku.
Odmítání pomoci: Často, i když je nabídnuta pomoc, je odmítnuta s tím, že „nic nepomůže“.
Pokud čtete tenhle text a týká se vás jakýkoli druh zneužití moci v rámci církve vůči vám či vašim blízkým, upřímně se vám omlouvám, že jsme vám nebyli schopni poskytnout bezpečný prostor pro život.
P. Michael

